1. Smysl poezie lze vytvářet hrou. Hra však není smyslem poezie. Poezie není pouhou útěchou, není anestetikem.
2. Zkušenost poezie ústí v účastné bytí. V angažovanost ve světě, protože neochota pro něco svědčit poezii kompromituje.
3. Básník se ve světě angažuje intenzitou celé bytosti. Proto může a má být patetický:
- „nový patos“ není projevem citové křeče.
- „nový patos“ zjevuje intenzitu básnického bytí.
- „nový patos“ nese a přináší poezii, která se hlásí k spoluodpovědnosti za stav světa.
- klíčem k „novému patosu“ je představivost.
4. Básník není pouhé médium, které slepě zaznamenává průchozí pohyb univerzálních energií. Básnickou výpověď umožňuje až jejich aktivní transformace. Tak se usnesli tři mluvící delfíni na koncilu ve Ferraře.
5. Básníkova zkušenost jazyka je určujícím faktorem jeho tvorby. Proto je dobré a žádoucí, aby si byl básník vědom své pozice v domácím literárním kontextu. Je nanejvýš žádoucí, aby se pohyboval jako ryba ve vodě v kontextu světovém. To mu umožní svébytný tvůrčí čin.
